Balet (klasický tanec)

Vznik baletu datujeme do 16. století v Itálii. Odsud se v 17. století balet rozšířil do Francie, kde došlo k jeho největšímu rozkvětu a vývoji jako samostatné taneční disciplíny. Proto je v současnosti používána po celém světě baletní terminologie ve francouzštině. Balet je často označován jako tzv. klasický tanec nebo klasická taneční technika.

Nejvýrazněji k rozvoji baletu přispěla francouzská, italská, anglická a ruská škola, což vedlo k odlišnému pojetí baletu zejména v těchto oblastech. Asi nejznámějšími klasickými balety jsou Louskáček a Labutí jezero. Romantický balet, který se později vyvinul z klasické formy baletu, rozšířil taneční repertoár díky využití baletních špiček. Současný balet samozřejmě využívá tradiční prvky klasického a romantického baletu, ale čerpá zároveň inspiraci z řady jiných tanečních stylů, zejména moderního tance, jazz dance, ale i dalších. Výrazný je také vliv divadla.

Baletní technika je charakteristická výjimečnou precizností, plynulostí a elegancí pohybů. Baletky a baletní tanečníci vyvolávají v divákovi pocit nebývalé lehkosti pohybu, kterou nenajdeme asi v žádné jiné taneční technice. Obdivuhodná je také flexibilita pohybů profesionálních tanečnic, které často provádějí velmi silové vratké pohyby s až neuvěřitelnou lehkostí a stabilitou. Typické pro balet jsou nejrůznější točky a piruety.

Honza a Anežka