Veronika Špornová
Tanec je radost. Přináší mi uklidnění, vybití, zábavu, skvělou náladu a v neposlední řadě posílení svalů a úlevu ztuhlých zad. Vlastně i kvůli nim jsem začala tancovat.
Orientálnímu tanci se věnuji od roku 2004. První kurz jsem navštívila ze zvědavosti. Líbila se mi představa, že bych jednou mohla ladně plout sálem, koordinovat ruce s boky a vědět, jak se pohnout, abych zaujala. Připadala jsem si jako neuvěřitelné dřevo. Každý týden se však dovednosti zlepšovaly, a to velmi rychle. Najednou mi došlo, že tenhle typ pohybu mi vyhovuje, je přirozený a vlastně snadný. Začala jsem o víkendech navštěvovat taneční semináře a další kurz... A bez tance už nemohla být.
První lektorkou, kterou jsem navštěvovala, byla Latifah, poté jsem tančila u Jany Kravalové a Naily, velmi mě ovlivnila Yasmina. V hodinách jsme tancovaly se závojem, vějíři i svíčkami, zaujala mě kombinace orientu a flamenca, proto jsem začala také navštěvovat kurzy tohoto nádherného španělského tance. Díky Fatimě Rohunové jsem začala vystupovat v ostravské čajovně. V roce 2008 jsem se přestěhovala do Prahy, a přihlásila se do kurzů Karoliny Idrisové a Hanky Vorlíčkové. Nejvíc mě ale ovlivnila Káťa Krejčová, kterou považuji za svůj největší vzor.
Veronika
